Má Nannie

(My Nannie, O)

Tam za horami, ze slatin
kde Lugar teče v lány,
den zimní zapad' v noci klín
a já jdu za svou Nannie.

Noc tmavá jest a déšt' a chlad
jdou od západní strany,
však vezmu plaid a podívat
se půjdu ke své Nannie.

Tak roztomilá, mladá jest
V té prosté kráse panny;
ten jazyk stihni boží trest,
jenž klamal by mou Nannie.

Tou krásou srdce prosvítá
bez poskvrny a hany,
jen chudobka ted' rozvitá
je čista jak má Nannie.

Já venkovský jsem, prostý hoch
a málo lidmi znaný,
leč co mi všech je po lidech,
jsemt’ vítán vždy své Nannie.

Mé bohatstvi je moje mzda, -
sic neměřím se s pány,
však nikdo mi nic nepřidá,
můj poklad jest má Nannie.

Náš sedlák rád se dívá v luh
na ovce, koně, lány,
já rád mám v ruce jeho pluh
a na srdci svou Nannie.

A v dobru, zlu mně dostačí
los nebesy mi daný,
mne žádná starost netlačí
a žiju jen své Nannie.