Dunkan

(Duncan Gray)

Na námluvy Dunkan šel,
hej, to bylo smíchu;
z nás už každý v hlavě měl,
hej, to bylo smíchu;
Marta, -ach to lásky hrob, -
zvedla nosejk v samý strop,
Dunkan stál tu jako snop,
hej, to bylo k smíchu!

Dunkan prosil, Dunkan cup',
hej, to bylo smíchu;
Marta hluchá jako dub,
hej, to bylo smíchu.
Dunkan vzdychal zle a zle,
oči měl jak promoklé,
řek', že skočí do rokle,
hej, to bylo k smíchu!

Ale přejdou den i noc,
hej, to bylo smíchu,
marná láska trápí moc,
hej, to bylo smíchu.
Řek' si Dunkan: Blázen jsem,
abych umřel k smíchu všem?
Pyšná husa, d'as ji vem!
hej, to bylo smíchu.

Jak se stalo, -doktor sprav;
hej, to bylo k smíchu:
Marta stuně, Dunkan zdráv,
hej, to bylo smíchu.
Něco bodá ve ňadrech,
za vzdechem se dere vzdech,
a ty oči, -co je v těch!
hej, to bylo smíchu.

Dunkan, -nu, byl měkký hoch,
hej, to bylo k smíchu,
jak by Martě nepomoh'?
hej, to bylo smíchu.
Nemoh' její smrti chtět;
- tak se smířil raděj' hned,
ted' je oba těší svět,
hej, to bylo smíchu!